Banánové slupky jako hnojivo mohou podpořit růst rostlin

Když někdo vyhodí banánovou slupku do koše, zbavuje se zároveň hotového hnojiva, u něhož se prokázala schopnost podporovat růst rostlin a plodin.

Dostupné poznatky naznačují, že už samotné přidání banánových slupek do půdy zlepšuje růst a zdraví rostlin oproti běžným podmínkám bez této úpravy.

Banány patří k nejvýznamnějším ovocným plodinám na světě. V posledních letech dosahovala jejich sklizeň přibližně 116 milionů tun.

Slupka přitom tvoří čtvrtinu hmotnosti každého plodu. Namísto využití jako hnojivo tak hromady slupek končí jako odpad v kuchyňských koších.

Banánové slupky, rostliny a půda

Práci na novém přehledu vedla Nokuthula Khanyile, výzkumnice z Univerzity v Mpumalanze v Jihoafrické republice.

Ve svém výzkumu se věnuje přeměně zemědělského odpadu včetně banánových slupek na bezpečnější hnojiva, která prospívají plodinám i půdnímu životu.

Její tým v nedávném přehledu shromáždil výsledky 126 studií, které zkoumaly hnojiva z banánových slupek u mnoha různých plodin.

V těchto pokusech rostliny ošetřené přípravky ze slupek často dorůstaly větší výšky, vytvářely více listů nebo klíčily rychleji než rostliny pěstované v neošetřené půdě.

Makroživiny a chemické složení půdy

Banánové slupky obsahují velké množství makroživin, tedy živin, které rostliny potřebují v poměrně vysokém množství.

Rozbory jejich chemického složení ukazují vysoký obsah draslíku a také přítomnost dusíku, fosforu, vápníku a hořčíku. Právě tyto prvky zemědělci nakupují v komerčních směsných hnojivech.

Většina banánových slupek dnes stále míří na skládky. Tam rozkládající se potraviny přispívají k emisím skleníkových plynů a všechny obsažené živiny přicházejí nazmar.

Jejich přeměna na hnojivo naopak propojuje běžný domácí zvyk, konzumaci banánů, s čistším zemědělstvím a menší potřebou těžit či vyrábět nové živiny.

Od kuchyňských zbytků k biohnojivu

Řadu přípravků ze slupek označují vědci jako biohnojiva, tedy hnojiva vyrobená z živých nebo dříve živých materiálů.

Některé postupy jsou jednoduché: slupky se například usuší na slunci, rozemelou na hrubý prášek a ten se před výsadbou vmíchá přímo do půdy.

V přehledu se často objevoval jeden recept na hnojivo: směs sušených banánových a pomerančových slupek. Ve shrnutých pokusech tato směs ovocných slupek často zvětšovala plochu listů a délku kořenů více než neošetřená půda.

Jiné týmy rozdrtily čerstvé slupky na kaši, zahřály je s jednoduchými přísadami a následně tekutinu přefiltrovaly. Tak získaly koncentrované hnojivo.

Tekutý přípravek lze zředit vodou a nalít na půdu, odkud rostliny přijímají živiny kořeny.

Některé projekty postupují dále a nechávají banánové slupky kvasit s kávovou sedlinou nebo jiným rostlinným odpadem. Mikroorganismy při tom postupně uvolňují živiny do tekutiny a předběžné zkoušky naznačují, že vzniklá hnojiva mohou urychlovat růst listové zeleniny.

Zkoušky banánových slupek na rostlinách

V jednom pokusu s hrachem vědci zkoušeli banánové slupky, které se v půdě rozkládaly různě dlouho.

Nejlepší klíčení a růst podpořily slupky rozkládané přibližně dva měsíce. Delší rozklad naopak vedl ke slabším rostlinám.

Stejná studie prověřovala také slupky rozložené ve vodě místo v půdě. Nejvyšší míru klíčení zajistily zhruba po šesti měsících, výška rostlin se však s pokračujícím rozkladem přestala zlepšovat.

U pískavice řeckého sena porovnávali výzkumníci prášek ze sušených banánových slupek s tekutými výluhy ze stejného materiálu. Rostliny, které dostaly tekutý výluh, za stejnou dobu vyrostly výše a vytvořily více zelené hmoty než rostliny hnojené suchým práškem.

Při pokusech s okrou vědci smíchali prášek z banánových slupek se slupkami jiného ovoce a směs přidali před výsadbou a později znovu ke stonkům.

Tento postup přinesl sytější barvu a větší plochu listů i těžší lusky ve srovnání s půdou, do níž bylo přidáno pouze obvyklé chemické hnojivo.

Dopady na používání hnojiv

Současné zemědělství se stále ve velké míře spoléhá na syntetická hnojiva NPK. Jde o směsi dusíku, fosforu a draslíku vyráběné v továrnách závislých na fosilních palivech.

Tyto výrobky zvyšují výnosy už desítky let. Při jejich nadměrném používání se však přebytečný dusík vyplavuje do vody a může vyvolat eutrofizaci, tedy přemnožení řas, které škodí rybám.

Jedna celosvětová analýza zjistila, že syntetická dusíkatá hnojiva vytvářejí přibližně 2 procenta celkových emisí skleníkových plynů způsobených člověkem. Na jediný zemědělský vstup je to vysoký podíl, a proto má význam jakákoli bezpečná náhrada alespoň části tohoto dusíku.

Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) spojuje přebytečný dusík z hnojiv se smogem, znečištěním jemnými částicemi a zdraví škodlivými koncentracemi dusičnanů v pitné vodě.

Hnojiva z banánových slupek uvolňují živiny pomalu a využívají recyklovaný odpad. Nabízejí tak možnost omezit ztráty při zachování stabilních výnosů.

Co banánové slupky ukazují zahrádkářům

Pro domácí zahrádkáře a malé farmy je sdělení jednoduché. Banánové a pomerančové slupky, kávovou sedlinu i podobné zbytky lze pomocí jednoduchých nástrojů přeměnit na užitečné hnojivo místo toho, aby se vyhodily.

Výzkum zároveň upozorňuje na postupy s horšími výsledky. Biouhel z banánových slupek, půdní přísada podobná dřevěnému uhlí vyráběná zahříváním rostlinného odpadu, měl v testovaných dávkách často jen malý vliv na výšku rostlin.

Mnoho posuzovaných pokusů skončilo ve fázi klíčních rostlin nebo raného růstu. Vědci proto stále potřebují dlouhodobé polní zkoušky, které budou plodiny sledovat až do sklizně a prověří nejen výnos, ale i obsah živin a trvanlivost.

Chemické složení banánových slupek se mění podle odrůdy, klimatu a skladování. Budoucí výzkum proto musí vyvinout receptury, na které se zemědělci budou moci spolehnout v každé sezoně.

To zahrnuje měření obsahu živin v hnojivech i sledování toho, jak jednotlivé směsi ovlivňují strukturu půdy a mikroorganismy u kořenů.

Pokud by se na dobře prověřená hnojiva podařilo přeměnit byť jen část banánových slupek na světě, mohli by zemědělci omezit závislost na drahých syntetických výrobcích.

Nová práce o hnojivech z kuchyňského odpadu naznačuje, že budoucnost čistšího hnojení možná už leží v nádobách na kompost na kuchyňských linkách.