Měřič spotřeby z Lidlu spojovaný s Martinem Lewisem stojí 12,99 libry a vyvolává debatu

Fronta u prostřední uličky Lidlu za deštivého úterního večera představuje svébytné britské drama. Nakupující mají navlhlé kabáty, děti kňourají, že chtějí něco k snědku, a kdosi nahlas přemítá, jestli hummus za 79 pencí může být vůbec dobrý. Pak žena poblíž začátku fronty vytáhne z vozíku malou bílou krabičku a muž za ní se nakloní blíž: „To je ta věcička od Martina Lewise?“

Hlavy se skutečně otočí.

Na krabičce je zásuvkový měřič spotřeby elektřiny, tedy přístroj, který Martin Lewis léta nadšeně doporučuje na svém webu MoneySavingExpert i v televizních vystoupeních. Za 12,99 libry slibuje, že „uvidíte, kolik vás každý spotřebič stojí“. Přichází právě včas před další drahou zimou.

Téměř stejně rychle jako zájem se však ozve i nespokojené mumlání.

Jeden zákazník označí přístroj za „geniální“. Další si zamumlá, že „odměňuje lidi, kteří roky plýtvali elektřinou“.

Měřič se ještě ani nedostal k pokladně a už vyvolal tichou bouři.

Nový měřič spotřeby z Lidlu spojovaný s Martinem Lewisem budí nadšení i pochybnosti

Nejnovější zboží ze speciální nabídky Lidlu na první pohled příliš vzrušení nevyvolává. Nemá křiklavé barvy, Bluetooth ani aplikaci. Jde o poněkud robustní malý měřič do zásuvky, který se zapojí mezi zásuvku a spotřebič a v reálném čase ukazuje, kolik elektřiny daný přístroj spotřebovává.

Tentokrát je jiné jméno, které se s výrobkem pojí. Zaměstnanci mu mezi řečí říkají „přístroj Martina Lewise“. Zákazníci tuto myšlenku znají z jeho televizních pořadů a zpravodajů, v nichž měřiče spotřeby prosazuje jako prostředek ke zkrocení vysokých účtů. Když supermarket nabídne výrobek, který Lewis dlouhodobě doporučuje, lidé zpozorní.

Pro mnoho finančně napjatých rodin není nástroj slibující odhalit, „co vám nenápadně navyšuje účet“, ani tak další vychytávkou jako spíš záchranným kruhem.

Přitažlivost výrobku shrnuje otec ve fleecové mikině, který drží krabičku a prohlíží si telefon: „Říkal, že se s tím dají najít ti ‚upíři‘ mezi spotřebiči, ne?“ Mluví napůl ke své partnerce a napůl ke komukoli, kdo poslouchá. Začnou vyjmenovávat podezřelé: starou sušičku, neustále zapnutou herní konzoli a akvárium, které bublá ve dne v noci.

Lidl si zvolil vhodný okamžik. Ceny energií sice možná klesly z děsivých vrcholů, ale pravidelné platby jsou stále tvrdou zátěží. Spousta lidí se z prvního zimního šoku z účtů nikdy doopravdy nevzpamatovala. Prostřední ulička supermarketu, dříve jen místo s levnými lyžařskými ponožkami a nejrůznějším elektrickým nářadím, se nenápadně proměnila v zónu pomůcek pro přežití. Horkovzdušné fritézy. Vyhřívané deky. Odvlhčovače. A nyní také měřič spotřeby ve stylu Martina Lewise.

V obchodě je tiše cítit, že koupě měřiče neznamená jen snahu ušetřit. Jde také o pocit, že člověk není tak bezmocný.

Napětí vyvolává otázka, komu přístroj skutečně pomůže. Na papíře je postup jednoduchý: zapojit ho, otestovat spotřebiče, omezit ty největší žrouty a získat úsporu. Někteří zákazníci ale vyslovují méně příjemnou námitku. Nejvíc podle nich získají ti, kteří provozovali několik lednic, denně sušili malé množství prádla a nechávali velké televize svítit celou noc.

Co ještě mohou objevit rodiny, které už teď omezují praní, společně používají jednu starou televizi a žijí v tlustých svetrech? Jejich spotřeba je nízká, protože se jejich život už přizpůsobil nedostatku.

V pozadí tak vzniká zvláštní morální otázka: neodměňuje přístroj svým způsobem domácnosti, které dříve plýtvaly, zatímco lidé šetřící už roky znovu platí za nástroj, který jim možná téměř nic dalšího ušetřit nepomůže?

Jak měřič spotřeby funguje a kde opravdu pomáhá

Když odhlédneme od rozruchu, měřič z Lidlu je v zásadě jednoduchý diagnostický nástroj. Zapojí se do zásuvky a do něj se následně připojí spotřebič. Na malém displeji se zobrazují watty, kilowatthodiny a po zadání tarifu také odhad nákladů za hodinu nebo jedno použití.

Při správném použití funguje jako reflektor. Místo odhadování, který přístroj je „nejspíš“ viníkem, najednou vidíte konkrétní čísla. Stará lednice v garáži, kterou používáte jen na nápoje? Náhle přesně víte, kolik elektřiny každý den pohltí. Sušička, kterou „používáte jen trochu“? Během deštivého listopadového týdne zjistíte, kolik takové „trochu“ stojí.

Nejsilnější je okamžitá zpětná vazba. Něco zapnete, číslo vyskočí a vy to pocítíte takřka v žaludku.

Největší pastí je zacházet s měřičem dva dny jako s hračkou a pak jej odložit do zásuvky k ostatním nadějným nákupům z prostřední uličky. Vyzkoušíte rychlovarnou konvici, televizi, možná mikrovlnnou troubu, partnerovi řeknete „to je zajímavé“ a vrátíte se k běžnému životu.

Skutečnou hodnotu získáte, když budete postupovat o něco důsledněji. Změřte náhradní mrazák plný zásob „pro jistotu“. Na jeden večer připojte vyhřívaný sušák na prádlo a porovnejte ho se sušičkou při stejném množství prádla. Vedle sebe také postavte náklady na přípravu oblíbené rodinné večeře v troubě a v horkovzdušné fritéze.

Přiznejme si, že tohle nikdo nedělá každý den. I jediný víkend věnovaný měření ale může na roky změnit způsob, jakým některé spotřebiče používáte.

V jádru debaty kolem Lidlu leží tichá frustrace lidí, kteří mají pocit, že už udělali všechno správně. Omezili spotřebu, přidali vrstvy oblečení a vypínali spotřebiče. Žádní „upíři“ už nezůstali, jen základní potřeby nutné k tomu, aby se doma dalo žít.

Dlouhodobé poselství Martina Lewise o měřičích spotřeby je poměrně přímočaré: skutečným cílem není odměňovat plýtvání, ale ukázat realitu. Některé domácnosti zjistí, že druhá lednice pohltí 150 liber ročně prakticky zbytečně. Jiné si potvrdí, že jejich skromná spotřeba už skutečně nemá kam klesnout. Obě odpovědi jsou důležité, i když jen jedna vede k velkým úsporám.

• Nejlepší využití: Domácnosti s řadou starších spotřebičů nebo s elektronikou, která je neustále zapnutá.
• Přínos i pro šetrné uživatele: Klid z vědomí, že se nikde neskrývá velký odběr.
• Největší úspora: Situace, kdy vás měřič přiměje některý spotřebič trvale vyřadit nebo odpojit.
• Nejpřeceňovanější využití: Úzkostlivé hlídání sekund provozu konvice místo velkých spotřebičů.
• Nenápadná výhoda: Promění „řeči o energiích“ v něco, co může skutečně vidět celá domácnost.

Přístroj za 12,99 libry a širší otázka spravedlnosti

Lidl uvedl výrobek na trh a lidé jej neformálně spojují s dlouholetými doporučeními Martina Lewise v zemi, kde jsou lidé unavení. Unavení z účtů, unavení z poučování a unavení z toho, že jim někdo říká, aby „spotřebovávali méně“, když už mají pocit, že nemají kde brát.

Právě proto dokáže malá plastová krabička v prostřední uličce vyvolat silné emoce. Jedni v ní vidí možnost získat kontrolu: utratit malou částku a konečně pořádně zjistit, kam jejich peníze odcházejí pokaždé, když zapnou vypínač. Jiní vidí další věc, ke které je někdo postrkuje, aby vůbec přežili v systému, který jim už nyní připadá nespravedlivý.

Každý z nás ten okamžik zná: stojíte v supermarketu s výrobkem, který slibuje drobnou úlevu, a přemýšlíte, jestli jde o rozumný krok, nebo jen o zoufalství.

Prostá pravda je, že podobný přístroj vždy pomůže některým domácnostem více než jiným. Ve velkém domě plném techniky, dospívajících dětí, konzolí, dalších lednic a energeticky náročných přístrojů bude víc prostoru pro omezení spotřeby než v jednopokojovém bytě, kde jsou už všechny žárovky LED a topení je z nutnosti, nikoli z ctnosti, nastavené na 18 °C.

To z měřiče nedělá špatný nástroj. Poukazuje to však na širší nespravedlnost: lidé, kteří mají nejmenší prostor dále šetřit, bývají často nejvíc pronásledováni představou každé nové pomůcky, již by si „měli“ koupit, aby ušetřili. Procházejí kolem hromad měřičů spotřeby, horkovzdušných fritéz a chytrých termostatů a mají pocit, že jedinou cestou k nižším účtům je další nákup, na který si sotva mohou dovolit vydat peníze.

Je v tom nenápadná ironie: aby se člověk mohl naplno zapojit do „šetření peněz“, potřebuje nějaké peníze navíc.

Rozhovory, které se v uličce Lidlu odehrávají, přesto něco znamenají. Když si cizí lidé předávají tipy, který spotřebič je podle měřiče nejvíc překvapil, nebo se svěří, že vyřazením prastarého mrazáku snížili náklady o 20 liber měsíčně, trochu tím narušují osamělost, kterou účty za energie vyvolávají.

Připomínají také, že nástroje jsou zkrátka jen nástroje. Měřič spotřeby nezajímá, zda domácnost dříve plýtvala, nebo byla celé roky šetrná. V obou případech ukáže stejně neúprosná čísla. Morální soud, který k nim lidé přidávají, je velmi lidskou reakcí vzniklou po letech, kdy jim bylo řečeno, že se mají „víc snažit“, zatímco ceny rostly způsobem, který nikdo nemohl ovlivnit.

Pro některé bude tento přístroj z Lidlu malým bodem obratu. Jiným pouze potvrdí, že už udělali všechno, co mohli. Oba příběhy stojí za vyslechnutí, zvlášť když se blíží další zima a každý, od Martina Lewise až po člověka před vámi u pokladny, se jen snaží mít doma rozsvíceno a nezbláznit se z toho.

Často kladené otázky

• Podporuje Martin Lewis měřič spotřeby z Lidlu oficiálně? Martin Lewis dlouhodobě doporučuje zásuvkové měřiče spotřeby jako kategorii, nikoli konkrétní verze ze supermarketů. Přístroj z Lidlu funguje na stejném principu, který propaguje, nejde však o značkovou spolupráci.
• Dokáže tento přístroj sám o sobě snížit účty? Samotný měřič peníze nešetří. Úspora vzniká až tehdy, když podle jeho údajů něco změníte: odpojíte „upíří“ spotřebiče, upravíte četnost používání některých přístrojů nebo vyměníte ty velmi neúsporné.
• Vyplatí se koupě, pokud už teď žiji velmi úsporně? Při minimální spotřebě možná žádné velké skryté náklady nenajdete. Získáte však jasno, případně několik drobných možností zlepšení a ujištění, že problém spočívá spíše v cenách než ve vašich návycích.
• Funguje u všech domácích spotřebičů? Funguje s běžnými spotřebiči zapojovanými do zásuvky: lednicemi, mrazáky, televizemi, konzolemi, konvicemi, sušičkami a topidly. Přímo jej nelze připojit k pevně zapojeným systémům, jako jsou vestavné trouby nebo kotle ústředního topení.
• Neodměňuje jen lidi, kteří plýtvali? Největší úspory může přinést domácnostem, které měly vysokou skrytou spotřebu, což může šetrným lidem připadat nespravedlivé. Zároveň však toto plýtvání odhaluje a podporuje lepší návyky, z čehož mají v dlouhodobém výhledu prospěch všichni.