Jujuba: odolný ovocný strom do suché zahrady

Zatímco jabloně, třešně a slivoně v mnoha oblastech stále obtížněji přečkávají další a další vlny veder, v německých zahradách se objevuje název, který ještě před několika lety znal málokdo. Ovocný strom pocházející z Asie je dnes považován za skrytý tip pro ty, kdo mohou nebo chtějí zalévat jen minimálně, a přesto touží po vlastní úrodě. Kdo chce zahradu připravit na další období sucha, měl by tomuto stromu věnovat pozornost.

Téměř nezničitelný ovocný strom z Asie

Řeč je o jujubě, botanicky Ziziphus jujuba, často označované jako „čínská datle“. Původně pochází ze severní Číny a z částí Mongolska. Ve své domovině se musí vyrovnávat s výraznými protiklady: zimními teplotami až minus 25 °C, letními vedry do 40 °C, velmi suchým vzduchem a nedostatkem vody.

Právě díky tomuto původu je zajímavá pro suché zahrady ve střední Evropě. Na jihu Francie už rostou exempláře starší než sto let, které bez obtíží přečkaly spalující léta i chudou půdu. Zahradníci o ní dnes mluví jako o „ovocném stromu budoucnosti“, protože si s podmínkami předpovídanými klimatickými prognózami překvapivě dobře poradí.

Jujuba je považována za ovocný strom vhodný do období veder, zákazů zalévání a vyschlé půdy, a to bez zvláštní péče.

Proč jujuba tak dobře snáší vedro a sucho

Ve své domovině jujuba roste i v půdě, která by mnoha jiným ovocným dřevinám vůbec nevyhovovala: v písčité, kamenité, utužené či chudé na živiny. Rozhodující je dobrý odtok vody. Přemokření strom nesnáší, takže mokré prohlubně a rašelinné půdy jsou pro něj jednoznačně nevhodné.

Jakmile jujuba zakoření, překvapí svou nenáročností:

• Vystačí si jen s velmi malou zálivkou.
• Spolehlivě plodí i během suchého léta.
• Škůdci a houbové choroby ji zatím napadají jen zřídka.
• Je samosprašná a přináší úrodu každý rok, bez přestávek v plodnosti.

Pro takzvané „suché zahrady“, tedy pozemky, kde se téměř nezalévá, působí tyto vlastnosti jako odpověď na nedávná suchá léta. Zatímco jabloním už při první vlně veder svěšují listy, jujuba zůstává překvapivě odolná.

Jak plody chutnají a k čemu se hodí

Plody jujuby připomínají malé olivy, které postupně získávají hnědočervenou barvu. Když dozrají, mají tenkou slupku a světlou, pevnou dužinu. Podle odrůdy jejich lehce sladká chuť připomíná spojení jablka a datle a při skusu jsou mírně křupavé.

V běžné kuchyni se dají využít různě:

• čerstvé přímo ze stromu jako svačina,
• sušené podobně jako datle či rozinky,
• do kompotů, čatní nebo marmelád,
• jako přísada do čaje a teplých nápojů.

V některých částech Asie jsou plody už po staletí pokládány za domácí prostředek, například jako přísada do čajů v chladném období. Pro zdejší zahrádkáře je zprvu důležitější, že se úrody dočkají i ve chvíli, kdy už trávník dávno vypadá spáleně.

Jak jujubu úspěšně vysadit na jaře

Nejvhodnější dobou pro výsadbu je jaro, kdy už půda není zmrzlá a postupně se zahřívá. Strom tak získá několik měsíců na vytvoření kořenů, než přijde první výrazné období sucha.

Postup krok za krokem

Výsadba se velmi podobá sázení jiných teplomilných ovocných dřevin, například granátovníků. Základní postup je jednoduchý:

1. Vykopejte jámu výrazně širší a o něco hlubší, než je kořenový bal.
2. Vybranou zeminu promíchejte s kompostem nebo dobře rozleželým hnojem, aby se stromu lépe dařilo od začátku.
3. Strom usaďte tak, aby místo, kde začínají kořeny, bylo v rovině s povrchem půdy.
4. Jámu zasypte a zeminu lehce přišlápněte, aby kolem kořenů nezůstaly dutiny.
5. Bezprostředně po výsadbě vydatně zalijte a během prvního roku udržujte půdu rovnoměrně mírně vlhkou.

Zpočátku jujuba potřebuje pozornost, později se však odmění desetiletími odolnosti a nenáročnou péčí.

Důležitá je také poloha na slunci. Čím více světla a tepla strom dostane, tím lépe jeho plody dozrají. Na chladných a stinných místech zůstává úroda výrazně pod jeho možnostmi.

Zahradní trojice: jujuba, rakytník a granátovník

Kdo nechce vysadit jen jediný strom, ale plánuje rovnou malý, velmi nenáročný „suchý ovocný sad“, může jujubu spojit se dvěma dalšími druhy: rakytníkem a granátovníkem.

Rakytník: zásobárna vitaminu C pro nejchudší půdy

Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) pochází z Evropy a Asie a prospívá i tam, kde jiné keře dávno selhaly. Snáší silné mrazy, prudký vítr i mimořádně chudé písčité půdy. Díky symbióze v kořenech dokáže vázat vzdušný dusík, a tím zároveň zlepšovat půdu.

Jeho zářivě oranžové bobule dozrávají od konce léta a obsahují obzvlášť mnoho vitaminu C. Hodí se na šťávy, želé či sirup a zároveň představují cenný zdroj potravy pro ptáky v době, kdy už jsou jiné keře bez plodů.

Granátovník: středomořský nádech navzdory změně klimatu

Tuto sestavu doplňuje granátovník (Punica granatum). Pochází ze středomořských oblastí a horká, suchá léta mu velmi dobře vyhovují. Některé odrůdy, například z jihu Francie, na chráněném místě krátkodobě snesou i dvouciferné teploty pod nulou. Potřebují plně osluněné stanoviště s dobře propustnou, spíše lehkou půdou.

Plody dozrávají většinou od konce září do října. Sklizeň se tak pěkně rozloží: rakytník ohlašuje konec léta, granátovník přichází na řadu na začátku podzimu a jujuba plodí od října až do listopadu.

Na co by si měli majitelé zahrad dát pozor

Ačkoli jujuba zní lákavě, několik okolností si zaslouží pozornost. V chladnějších oblastech s velmi dlouhými a vlhkými zimami může rašit později. V takových podmínkách je nejlepší vybrat nejteplejší místo v zahradě chráněné před větrem, například před jižně orientovanou stěnou domu.

Mladé rostliny vyžadují první jeden až dva roky o něco více péče. Patří k ní pravidelná kontrola, zda oblast kořenů skutečně nestojí ve vodě, i tenká vrstva mulče, která pomáhá udržovat půdní vlhkost. Později práce znatelně ubude.

Rodiny s dětmi by měly zvážit také umístění stromu. Podobně jako u mnoha ovocných dřevin mají větve některých odrůd jemné trny. Pokud poblíž plánujete prostor na hraní, ponechte dostatečný odstup nebo zvolte vhodný způsob řezu.

Proč přibývá „suchých ovocných sadů“

Suchá léta posledních let přiměla mnoho zahrádkářů změnit uvažování. Ovocné stromy, které přežijí jen při neustálém zalévání, stále méně odpovídají každodenním podmínkám, v nichž voda zdražuje a ubývá. Do popředí se místo nich dostávají druhy původem z oblastí s horkem, větrem a malým množstvím deště.

Spojení jujuby, rakytníku a granátovníku ukazuje, jak může takový přístup vypadat v praxi: jde o tři druhy, které si vystačí s malou péčí, plodí po celý konec léta a podzim a navíc jsou pohledné, od zářivě oranžových bobulí až po exoticky působící granátová jablka.

Kdo už má potíže s vysychajícími jabloněmi nebo třešněmi, nemusí hned přeměňovat celou zahradu. Prvním krokem může být výsadba jujuby na nejsušším a nejslunnějším místě a následné několik let trvající pozorování jejího vývoje. Mnozí, kdo se o to pokusili, později uvádějí, že se z tohoto nenápadného nováčka náhle stal nejspolehlivější ovocný strom v celé zahradě.