Gorily a lanýže: lesní tradice předávaná učením

Terénní týmy se léta vracely z pralesa se stále stejnou otázkou: proč některé skupiny goril neodbytně rozhrabávají půdu s nosem těsně u země, jako by pod vrstvou listí hledaly suroviny podle tajného receptu?

Gorily mají čich na skryté pochoutky

V Národním parku Nouabalé-Ndoki na severu Konžské republiky sledovali vědci téměř deset let gorily nížinné. Zaznamenávali každé hrabání v půdě, zvědavé očichání i neobvyklou přestávku při hledání potravy. Opakovaně se objevoval stejný vzorec: některé gorily se v určitých obdobích roku s překvapivou přesností vracely ke konkrétním místům na lesní půdě.

První domněnka byla celkem obyčejná. Mnozí primáti vyhrabávají hmyz nebo kořínky, takže jejich počínání připomínalo běžné shánění bílkovin. Do takového vysvětlení však příliš nezapadala vytrvalost, s níž gorily hrabaly, ani skutečnost, že někteří jedinci jako by přesně „věděli“, kam sáhnout.

Zlom přišel mimo laboratoř. Zkušený místní stopař Gaston Abea z polokočovného národa Bangombe nabídl mnohem zajímavější vysvětlení: lanýže. Gorily pozoroval dlouhá léta a díky znalostem lesních potravin, které byly součástí jeho kultury, rozpoznal typické známky toho, že zvířata pátrají po podzemních houbách.

Spojením tradičních ekologických znalostí a molekulární analýzy vědci na místech, kde gorily hledaly potravu, určili úlomky vzácného podzemního lanýže Elaphomyces labyrinthinus.

Zvířata tedy vůbec nehledala larvy. Opatrně se zaměřovala na ukrytou houbu bohatou na živiny, která se obvykle spojuje spíše s lesními savci, například divokými prasaty, než s velkými lidoopy. Abeův odhad potvrdilo molekulární určení vzorků půdy a zbytků potravy. Pod lesní půdou se skrývala nabídka jídel a některé gorily se z ní zjevně naučily vybírat.

Obliba lanýžů se mezi gorilími skupinami liší

Vědci si pak všimli něčeho ještě záhadnějšího: jednotlivé gorilí skupiny nesbíraly lanýže stejným způsobem ani se stejným nadšením. V parku o rozloze přes 3 800 kilometrů čtverečních, který obývá přibližně 180 goril nížinných, byl „lanýžový zvyk“ rozšířen nerovnoměrně.

Skupiny známé jako Buka a Kingo vyhrabávaly lanýže nápadně pravidelně. Jejich členové často přerušovali konzumaci listí a soustředili se na konkrétní místa, jako by se vraceli do oblíbených restaurací. Naproti tomu příslušníci skupiny Loya-Makassa se takto chovali jen zřídka, přestože žili v oblasti, kde se stejná houba pravděpodobně také vyskytovala.

Nerovnoměrné rozšíření hledání lanýžů mezi sousedními gorilími rodinami naznačuje, že jejich jídelníček utváří nejen ekologie, ale i kultura.

Kdyby rozhodovala pouze přítomnost potravy, měly by se blízké skupiny chovat podobně. Místo toho se zdá, že některé rodiny jsou „zvědavé na lanýže“, zatímco jiné dál dávají přednost běžnější stravě, například listům, plodům a stonkům. Tento rozdíl ukazuje spíše na učení, zvyk a vzájemné upevňování chování ve skupině než na pouhou dostupnost houby.

Potravní tradice předávané společenským učením

Aby vědci představu o potravní kultuře prověřili, sledovali jedince, kteří změnili skupinu. Jedna dospělá samice přešla z rodiny, jež se lanýžů téměř nedotýkala, do skupiny, kde bylo jejich vyhrabávání běžné. Postupně se změnilo i její chování. Začala se připojovat k novým společníkům při hledání podzemních hub a nakonec převzala stejný způsob jejich získávání.

Tento obrat nemohla vysvětlit žádná genetická změna. Proměnilo se její společenské prostředí: jedinci, které napodobovala, mláďata, která ji pozorovala, i každodenní činnosti, jichž se nyní účastnila. Případ rozšiřuje soubor důkazů o tom, že jídelníček lidoopů neurčují jen zděděné geny nebo prostředí. Stravovací návyky přebírají také jeden od druhého.

Podobné vzorce se objevují i u dalších druhů. V roce 2020 pomohli bonobové v Demokratické republice Kongo vědcům určit nový druh lanýže Hysterangium bonobo, když si badatelé všimli opakovaného hrabání spojeného s plodnicemi hub. Tato opakovaná pozorování naznačují, že houby mohou pro lidoopy hrát nejen výživovou, ale i společenskou roli: jsou základem zvyků a předvoleb typických pro jednotlivé skupiny.

Co lanýže přinášejí gorilímu jídelníčku

Lanýže, jako je Elaphomyces labyrinthinus, obsahují velké množství živin. Poskytují:

• koncentrovanou energii v podobě sacharidů a tuků,
• bílkoviny a aminokyseliny doplňující rostlinnou stravu,
• minerální látky a mikroživiny, jejichž zastoupení se může lišit podle typu půdy,
• složité vůně, které mohou prozrazovat zralost a umístění houby.

Pro velkého primáta, který tráví podstatnou část dne krmením, má malý, ale hodnotný zdroj potravy zjevné výhody. Několik úspěšných vyhrabání může vyvážit celé dopoledne strávené žvýkáním vláknitého rostlinstva. Během generací se může obliba takto vydatných soust zabydlet v chování skupiny, podobně jako si lidé předávají recepty.

Místní znalosti mění rozhodování o ochraně přírody

Příběh lanýžů nekončí u biologie. Proměnil také plány péče o území. Když orgány ochrany přírody posuzovaly turistický stavební projekt v trojúhelníku Djéké uvnitř parku, po seznámení s nově zdokumentovaným způsobem hledání potravy u goril přehodnotily jeho umístění.

Správci přesunuli turistickou výstavbu dál od klíčových míst, kde gorily hledají lanýže. Toto chování tak považovali za kulturní projev hodný ochrany, nikoli jen za zvláštnost jídelníčku.

Rozhodnutí ukazuje, že zdokumentované chování může při plánování ochrany získat podobnou váhu jako životní prostředí nebo početnost populace. Ochrana druhu pak znamená i ochranu projevů, jimiž se jednotlivé populace odlišují: jejich potravních tradic, společenských vazeb a nenápadných sezónních zvyklostí.

Místní obyvatelé lesa díky každodennímu blízkému kontaktu s divokými zvířaty často znají vodítka k pochopení podobného chování. Stopaři, jako je Gaston Abea, propojují dva způsoby poznání: vědecké postupy a vlastní životní zkušenost. Jejich postřehy mohou nasměrovat výzkumné otázky, zabránit chybnému výkladu a v tomto případě odhalit, že gorily „nehrabaly náhodně“, ale následovaly naučenou cestu za potravou.

Kultura, chuť a tenká hranice mezi lidmi a ostatními lidoopy

Představa, že gorily mají „kulturu“, může znít jako silné tvrzení. Mnozí primatologové však dnes tímto slovem označují chování, které se šíří společenským učením a mezi skupinami se liší z důvodů, jež nelze zcela vysvětlit geny ani prostředím. Patří sem způsoby vzájemné péče o srst, úpravy při stavbě hnízd, používání nástrojů a nyní také hledání lanýžů.

Tato podobnost neznamená, že gorily pořádají večeře pro hosty. Principy jejich chování se však s těmi našimi překrývají více, než si mnozí lidé myslí. Jedinci napodobují to, co funguje. Osvojují si to, co jim pomáhá začlenit se. Zachovávají si předvolby, které jim přinášejí potěšení z chuti nebo ze společenského kontaktu.

Co z toho plyne pro další výzkum

Nově zdokumentovaná záliba v lanýžích otevírá několik směrů výzkumu. Jeden se týká sezónnosti: vědci stále potřebují spolehlivé údaje o tom, kdy v těchto lesích lanýže vytvářejí plodnice a jak se toto období shoduje s pohybem goril. Další oblastí je zdraví. Dlouhodobé sledování by mohlo prověřit, zda se skupiny, které lanýže jedí často, mírně liší tělesnou kondicí, plodností nebo úrovní stresu.

Existuje také mikrobiální hledisko. Lanýže jsou v úzkém vzájemném vztahu s kořeny stromů a sítěmi půdních hub. Mohou ovlivňovat střevní mikrobiom goril, který má zase vliv na trávení a imunitu. Sledování souvislostí mezi houbou, lesem a lidoopem by mohlo odhalit skryté vazby utvářející odolnost populací primátů vůči tlaku změn klimatu a prostředí.

Za hranicemi lanýžů: skryté chování měnící strategie ochrany

Případ lanýžů nabízí vodítko i pro další, dosud přehlížené chování v tropických lesích. Mnozí velcí savci se pravděpodobně věnují vzácným nebo sezónním činnostem, které zůstaly nezdokumentované, protože probíhají pod hustými korunami stromů, v noci nebo v dlouhých časových obdobích. Pokud mají tyto činnosti společenský význam, jejich ztráta může nenápadně narušit strukturu zvířecích společenství.

Pro ochranářské týmy z toho vyplývají praktické otázky. Mapování „kulturních ohnisek“ ve světě divokých zvířat, tedy míst, kde se opakují určité zvyky, by mohlo ovlivnit, kam lze bezpečně umístit silnice, turistická ubytovací zařízení nebo těžební provozy. Jednoduché změny, například úprava tras hlídek v důležitých obdobích hledání potravy, mohou omezit rušení ve chvílích, kdy zvířata potřebují soustředění a klid.

Čtenářům může pomoci představa lidské komunity, která náhle ztratí přístup ke svým oblíbeným tržištím a místům, kde vaří. Lidé by sice jedli dál, ale každodenní život by byl chudší o společné rituály a příběhy. Něco podobného se může stát, když z krajiny zmizí zvířecí kultury, například gorilí hledání lanýžů.

Konžský prales dodnes ukrývá nespočet podobných příběhů. Gorily pátrající po lanýžích zatím vědcům připomínají, že chuť, učení a místní znalosti se mohou nečekaně propojit a že záchrana druhu často znamená chránit nejen jeho početnost, ale i jeho zvyky.