Skryté datum spotřeby na obalech potravin: jak ho najít

Muž před vámi u pokladny v supermarketu otáčí v rukou kelímek jogurtu a mhouří oči.

Prohlédne víčko, bok i čárový kód. Nikde nic. Fronta se prodlužuje, pokladní čeká a vy téměř cítíte ten mlčenlivý nátlak: „Prostě to kupte, ono to bude v pořádku.“

Až později doma objevíte drobné datum spotřeby vytištěné šedou barvou na přehnutém plastovém okraji, který jste málem vyhodili. Jogurt máte tři dny. Prošel už minulý týden.

Jakmile si toho všimnete, začnete to vídat všude. Datum na mletém hovězím vyražené do zalisovaného okraje. Sáčky se salátem označené pod cenovkou. Krabice džusu s kódy velkými jako drobek. Někdo se zkrátka rozhodl, že údaj, který říká, dokdy je jídlo bezpečné, bude na obalu tím nejobtížněji nalezitelným.

Není to náhoda.

Neviditelné datum spotřeby, které máte přestat hledat

Postavte se na pět minut k chladicímu regálu a sledujte okolí. Lidé berou výrobky do ruky, přelétnou očima přední etiketu, možná je jednou otočí a pak je vloží do košíku. Málokdo pátrá kolem dna nebo odhrnuje přehnutý plast. Supermarkety jsou uspořádané pro plynulý nákup, ne pro detektivní zkoumání konečky prstů.

Výrobci potravin to vědí. Datum spotřeby se proto často ocitá tam, kam by vás nenapadlo se dívat: na skle vyražené průhlednou barvou, pod zataveným přehybem nebo na zaoblené části, na kterou špatně dopadá světlo. Z právního hlediska tam údaj je. V praxi je ale jeho čtení skoro jako snažit se zachytit šepot v hlučném nočním klubu.

Když spěcháme a stojíme pod ostrým bílým osvětlením, většina z nás nakonec ustoupí a spolehne se na systém. Právě v tom okamžiku, kdy si řekneme „Nevidím to, nevadí“, se řada potravinářských firem cítí nejpohodlněji.

Britská zákaznice Hannah, s níž jsem mluvil, si uvědomila, jak schovaná data bývají, až po nepříjemné otravě jídlem. Snědla plátkovou šunku, která „vypadala v pořádku“ a několik dní ležela v lednici. Teprve když uklízela obal, objevila datum spotřeby vytištěné zespodu na chlopni, kterou při otevírání odtrhla a vyhodila.

Studie britské organizace WRAP zaměřené na omezování odpadu zjistila, že způsob uvádění dat na obalech mate téměř polovinu lidí. Nejde jen o význam označení „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“, ale také o to, kde tato slova vůbec hledat. Když výzkumníci požádali zákazníky, aby u některých výrobků našli datum, mnohým to zabralo více než deset sekund. Několik lidí ho nenašlo vůbec.

Na těch deseti sekundách záleží. V rušnou sobotu máte v hlavě seznam úkolů, telefon nabitý napůl a dítě, které chce něco na zub. Když jedna značka ukazuje delší dobu spotřeby přehledně zepředu a druhá schovává kratší datum do tuhého stočeného rohu, asi tušíte, který výrobek spíš skončí v košíku.

Britské potravinové právo požaduje, aby údaj o trvanlivosti nechyběl a byl čitelný, jenže pojem „čitelný“ připouští široký výklad. Pravidla neurčují, že musí být na přední straně, velkým písmem nebo kontrastní barvou. Některé firmy se proto pohybují na hraně: formálně podmínky splní, ale datum umístí právě tam, kde potrápí vaše oči i trpělivost.

Ekonomická logika je neúprosná a prostá. Když musíte méně lákavé datum pracně hledat, případně vás obal přiměje jen neurčitě důvěřovat, zásoby se lépe prodávají. Pokud snadno neporovnáte datum spotřeby výrobku vpředu s tím vzadu, sáhnete po nejbližším. Obchodu to pomůže omezit vykazovaný odpad a výrobci podpořit prodej.

Pro vás to znamená něco jiného. Odnesete si potravinu, která se zkazí dřív, než jste čekali. Vyhodíte víc, než jste chtěli. Nebo v horším případě začnete pochybovat o vlastních smyslech: něco trochu zapáchá, ale drobný šedý údaj vypadal při mžourání pod kuchyňským světlem v pořádku.

Jak na obalu potravin skutečně najít skryté datum

Nejrychlejší je uvažovat spíš o „zónách“ než o slovech. Než začnete číst, prohmatejte čtyři obvyklé úkryty: lem či zalisovaný okraj, spodní stranu, zatavený spoj a víčko nebo uzávěr. Prsty často objeví jemně vystouplý tisk dřív než oči. Jakmile víte, kde nerovnost čekat, doba hledání se zkrátí na polovinu.

Sklenice a lahve nakloňte tak, aby světlo klouzalo po skle, místo aby na ně dopadalo zpříma. Data bývají vytištěná málo kontrastní barvou a ukážou se teprve ve správném odlesku. U měkkých plastových obalů, například na sýru či salátu, prohlédněte tepelně zatavené okraje. Je-li na přední straně velká cenovka, datum může být schované pod ní nebo natlačené na opačné, nejméně viditelné straně.

Nápojové kartony mají vlastní úskalí. U džusů, rostlinných alternativ mléka a vývarů nejprve prohlédněte „stříšku“ obalu u nalévacího otvoru a potom spodní okraj. Některé značky umisťují kód na obě místa, ale skutečné datum spotřeby obsahuje jen jeden. Druhý označuje výrobu nebo šarži. Pokud si nejste jistí, hledejte údaj s datem a blízkým textem „spotřebujte do“ nebo „minimální trvanlivost do“, i kdyby byla písmena nepatrná.

Mnoha lidem připadá trochu trapné otáčet uprostřed Tesca obalem jako Rubikovou kostkou. Působí na ně tlak, aby byli rychlí, nepřekáželi v uličce a vypadali, že vědí, co dělají. V horší den ten pocit převáží a hledání prostě vzdají. Každému z nás se to už stalo.

Existuje však nenásilné řešení. Vyberte si jednu nebo dvě kategorie, u nichž jsou data z hlediska bezpečnosti nejdůležitější – syrové maso, ryby či mléčné výrobky – a rozhodněte se, že u nich budete datum důkladně hledat pokaždé, bez výjimky. Ostatní výrobky, třeba sušenky nebo konzervovaná rajčata, můžete zkontrolovat navíc, pokud na to máte sílu. Buďme upřímní: nikdo to opravdu nedělá každý den.

Doma potraviny ukládejte tak, abyste později nemuseli znovu pátrat. Nechte si po ruce propisku a při otevření přepište datum na přední stranu obalu nebo na sáček do mrazáku. Zabere to deset sekund a ušetří vám večerní zírání do lednice, při němž přemýšlíte, zda je otevřená smetana ještě bezpečná, nebo si koledujete o zítřejší žaludeční potíže.

„Když jsem začal data psát velkým černým fixem na přední stranu všeho, uvědomil jsem si, kolik věcí jsem do té doby potichu jen odhadoval. Hádání skončilo a s ním i úzkostlivé očichávání,“ vysvětluje James, 42letý kuchař z Manchesteru.

Ne každý chce mít ve spíži pořádek jako v tabulce, a to je v pořádku. I několik drobných návyků ale může situaci obrátit ve váš prospěch.

• Vždy porovnejte alespoň dva výrobky ze stejné řady – jeden vpředu a druhý vzadu – a zjistěte, jak se data liší.
• Upřednostněte jasně viditelné datum na přední straně před o něco levnějším výrobkem se skrytým kódem.
• Naučte děti a dospívající jednoduché pravidlo: „Než výrobek vložíš do košíku, najdi datum.“
• U čerstvých potravin, na které v lednici často zapomínáte, si datum vyfoťte telefonem.
• Pokud datum vůbec nenajdete, výrobek nechte v obchodě. Už samotná nejasnost je varovným signálem.

Co drobný tisk vypovídá o našem stravování

Těch pár milimetrů tisku znamená víc než jen nudnou zákonnou povinnost. V tichých každodenních chvílích ukazuje, čí zájmy systém upřednostňuje. Když značka uvede datum na přední etiketě výrazně a přehledně, dává malý každodenní příslib: záleží jí na tom, abyste se mohli rozhodnout. Když stejný údaj schová na zadní stranu přehybu, dává jiný druh příslibu sama sobě.

Ve Spojeném království se plýtvá obrovským množstvím potravin a část problému souvisí se skrytými nebo matoucími daty. Lidé nevědomky koupí výrobky s příliš krátkou dobou spotřeby a potom z opatrnosti vyhodí ještě dobré jídlo příliš brzy, nebo kvůli zmatku příliš pozdě. Stojí je to peníze, plní se odpadkové koše a všichni mají neurčitý pocit viny, aniž by přesně věděli proč. V osobní rovině to navíc oslabuje důvěru ve vlastní úsudek.

Věc má také nenápadný třídní rozměr. Lidé, kteří si to mohou dovolit, nakoupí víc a nad předčasně zkaženou potravinou možná jen mávnou rukou. Ti, kdo počítají každou libru, takovou možnost nemají. Pro ně není skryté datum jen drobná nepříjemnost, ale přímý zásah do rozpočtu. Nejméně viditelné informace často nejvíc dopadají na lidi, kteří si mohou dovolit nejméně chyb.

Jakmile si začnete všímat umístění dat, váš vztah k nákupům potravin se trochu změní. Rozpoznáte značky, které se za čitelné údaje nestydí, i ty, které jako by se zvláštně zdráhaly ukázat jedinou informaci skutečně vypovídající o čerstvosti. Možná budete dál kupovat obojí. Život je složitý a návyků se těžko zbavujeme. Rozhodnutí už ale bude vědomé, nikoli slepé.

A právě v tom spočívá nenápadná síla celé věci. Žádné tažení ani poučování v uličce. Jen vy, v chladném světle mezi chlazenými kuřaty a strouhaným sýrem, věnujete tři sekundy navíc otočení obalu a nalezení údaje, který si některé firmy přály nechat bez povšimnutí. Drobný každodenní čin, kterým odmítnete být pasivní součástí cizího kalkulu.

Často kladené otázky

• Kde potravinářské firmy datum spotřeby nejčastěji schovávají? Na zalisovaných okrajích, pod přehnutými chlopněmi, na spodní straně vaniček, poblíž uzávěrů nebo v podobě málo kontrastního tisku na zakřiveném skle či plastu.
• Smějí značky z právního hlediska uvádět data tak neviditelně? Britské právo vyžaduje, aby data byla uvedena a čitelná, přesně však nestanovuje velikost písma, kontrast ani konkrétní umístění. Mnoho firem se proto pohybuje na této hranici.
• Jak datum v obchodě najít co nejrychleji? Přejeďte prsty po okrajích a spojích, nakloňte obal proti světlu a vždy porovnejte alespoň dva výrobky ze stejného místa v regálu.
• Jaký je rozdíl mezi „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“? Datum spotřeby souvisí s bezpečností a mělo by se dodržovat. Minimální trvanlivost se týká kvality: potravina může být i po jejím uplynutí v pořádku, jen už nemusí mít nejlepší vlastnosti.
• Jak méně plýtvat, aniž bych se daty příliš zabýval? Zaměřte se na jasně uvedená data u rizikových potravin, jako jsou maso, ryby a mléčné výrobky, doma si je přepište nebo vyfoťte a údaje doplňte vlastními smysly: podívejte se, přičichněte a pak se rozhodněte.