Jujuba: odolný ovocný strom do zahrady pro období sucha

Zatímco jabloně, třešně a další ovocné stromy při dlouhém suchu strádají, do popředí se dostává dosud téměř neznámý strom z Asie. Snáší horko, chudou půdu i silné mrazy, a přesto každoročně plodí. Zahradnictví o něm už mluví jako o „ovocném stromu budoucnosti“ a na jaře se stává novým tajným trumfem pro ty, kdo chtějí zahradu přizpůsobit změně klimatu.

Vítěz klimatické změny v ovocné zahradě

Poslední léta ukázala, jak citlivě řada tradičních druhů ovoce reaguje na nedostatek vody. Vyschlé sady, prázdné sudy na dešťovou vodu a skromná úroda dokládají, že zejména v oblastech se zákazem zalévání narážejí běžné stromy rychle na své limity. Právě zde přichází ke slovu jujuba, botanicky Ziziphus jujuba, známá také jako čínská datle.

Jujuba pochází ze severní Číny a Mongolska, kde jsou běžné zimy s teplotami až minus 25 °C i léta se 40 °C ve stínu. Vzduch tam bývá suchý a půda často kamenitá nebo písčitá. Právě z těchto náročných podmínek si strom přináší svou pozoruhodnou odolnost.

Jujuba už je v odborných kruzích považována za „ovocný strom zítřka“: je odolná, nenáročná a překvapivě spolehlivě plodí.

Na jihu Francie rostou exempláře starší než sto let, které už po desetiletí prospívají bez náročné péče. Ukazují tak potenciál této dřeviny i pro suché oblasti, například vinařské kraje nebo městské tepelné ostrovy.

Proč jujuba tak dobře zvládá sucho

Klíčem je její kořenový systém. Jakmile strom dobře zakoření, vytvoří silné kořeny sahající do hloubky, které dosáhnou na vodu i tehdy, když je svrchní vrstva půdy dávno vyschlá na prach. V prvních letech potřebuje trochu pomoci, později však s vodou hospodaří překvapivě úsporně.

K dalším přednostem patří:

• Vysoká odolnost vůči horku: Strom spolehlivě plodí i po dlouhých obdobích vysokých teplot.
• Nenáročnost na půdu: Poradí si s chudou, písčitou i silně zhutněnou půdou, pokud v ní nestojí voda.
• Málo chorob a škůdců: Na zahradách se zatím téměř nevyskytují závažné potíže, takže ochrana rostlin hraje jen malou roli.
• Samosprašnost: K spolehlivé sklizni obvykle stačí jediný strom.
• Každoroční úroda: Na rozdíl od některých druhů ovoce jujuba téměř nestřídá silné a slabé roky.

Konzistence plodů připomíná něco mezi jablkem a datlí. Při dozrávání mění barvu ze zelené na červenohnědou. Dají se jíst čerstvé, sušit nebo zpracovat na pyré a sladkosti. V některých částech Asie jsou považovány za léčivé plody a tradičně se přidávají do čajů, polévek či sladkých pokrmů.

Jak jujubu na jaře vysadit

Nejvhodnější doba k výsadbě nastává na jaře, jakmile půda rozmrzne a přestane být přemokřená. Strom pak má celou sezonu na tvorbu kořenů, než přijde první výrazné období sucha.

Postup výsadby na zahradě

Výsadba se podobá sázení teplomilných ovocných dřevin, například granátovníku. Kdo už takový keř vysazoval, měl by si dobře poradit i s jujubou.

1. Připravte výsadbovou jámu: Vykopejte ji výrazně širší a o něco hlubší, než je kořenový bal. Zhutněné vrstvy půdy opatrně nakypřete.
2. Upravte zeminu: Vykopanou půdu promíchejte s trochou vyzrálého kompostu nebo dobře uleželého chlévského hnoje. Zemina má být bohatší na živiny, nikoli však příliš vyhnojená.
3. Umístěte strom: Jujubu usaďte tak, aby přechod mezi kmenem a kořeny, tedy kořenový krček, ležel přesně na úrovni okolní půdy.
4. Zasypte a přišlápněte: Jámu znovu vyplňte upravenou zeminou a půdu jemně přišlápněte, aby kolem kořenů nezůstaly vzduchové kapsy.
5. Důkladně zalijte: Bezprostředně po výsadbě půdu dobře prolijte. V prvních měsících ji udržujte mírně vlhkou a poté zálivku postupně omezujte.

Nejlepší úrodu přináší světlé místo na plném slunci. Přemokřeným stanovištím a místům s trvale mokrou půdou je nutné se vyhnout, protože kořeny na ně reagují citlivě. V drsnějších polohách může pomoci mírná ochrana před větrem, například živý plot nebo zeď na návětrné straně.

Ovocná zahrada odolná suchu: jujuba, rakytník a granátovník

Kdo chce celou část zahrady upravit tak, aby šetřila vodou, nemusí sázet jen jediný strom. Vhodnou cestou je kombinace odolných druhů, zvlášť zajímavé je spojení jujuby, rakytníku a granátovníku.

Rakytník jako přirozený zdroj živin

Rakytník řešetlákový, botanicky Hippophae rhamnoides, pochází z Evropy a Asie a je přizpůsobený chudým pobřežním i stepním stanovištím. Snáší mráz, sucho i slaný vítr a na půdu má jen minimální nároky.

Pozoruhodné jsou jeho kořeny: ve spolupráci se zvláštními bakteriemi dokáže vázat vzdušný dusík. Dlouhodobě tak obohacuje půdu o živiny a zlepšuje podmínky pro sousední rostliny.

Rakytník je v ovocné zahradě považován za „nenápadného zlepšovatele půdy“: zároveň plodí a hnojí své stanoviště.

Oranžové plody vynikají mimořádně vysokým obsahem vitaminu C. Vyrábějí se z nich šťávy, sirupy a rosoly, jejichž sezona připadá na konec léta a podzim. Pro ptáky představuje keř důležitý zimní zdroj potravy.

Granátovník jako středomořský partner

Granátovník obecný (Punica granatum) tuto trojici ideálně doplňuje. Snáší slunce a horko, roste i v půdě od mírně kyselé po mírně zásaditou a oproti mnoha jiným ovocným dřevinám je považován za velmi odolný. Na chráněných místech vydrží vybrané odrůdy, například formy ze Středomoří, také teploty kolem minus 10 °C.

Díky granátovníku, jujubě a rakytníku lze šikovně rozložit dobu sklizně:

Vznikne tak prakticky „ovocná zahrada odolná suchu“, která poskytuje úrodu po několik měsíců, i když je vody na zalévání nedostatek.

Kde se pěstování jujuby vyplatí

Jujuba je zajímavou volbou všude tam, kde jsou léta stále teplejší a sušší a možnosti zavlažování narážejí na své hranice: ve vinařských oblastech, na slunných jižních a západních svazích, v městských předzahrádkách nebo na lehkých písčitých půdách. Z její nenáročnosti mohou těžit také zahrádkáři s omezeným přístupem k vodě.

Ve velmi drsných, větru otevřených polohách ve středních nadmořských výškách stojí za to vyzkoušet strom nejprve na chráněném místě, třeba před jižní stěnou domu. Hromadí se tam teplo a jujuba může lépe využít své přednosti.

Co dalšího vědět: péče, úroda a využití

Jujuba potřebuje podstatně méně řezu než jabloň nebo hrušeň. Obvykle stačí odstranit odumřelé či výrazně se křížící větve a korunu lehce prosvětlit. Příliš silné zkracování může růst naopak zpomalit.

S přibývajícím věkem se úroda zvyšuje. V prvních letech strom plodí spíše střídmě, po určité době se však stává spolehlivým zdrojem ovoce pro podzimní kuchyni. Plody lze:

• jíst čerstvé přímo ze stromu,
• zpracovat na křížaly nebo sušené ovoce,
• přidávat do koláčů a pečiva,
• zavařit jako kompot nebo pyré.

Lidé s citlivými reakcemi by měli nové ovoce nejprve ochutnat v malém množství, aby vyloučili nesnášenlivost. Alergie jsou sice popisovány vzácně, nikdy je však nelze zcela vyloučit.

Jujuba je zajímavá i jako součást zahradní kompozice. Lesklé listy a jemné větvení jí dodávají téměř exotický vzhled, aniž by byla skutečně choulostivá. Společně s okrasnými travami, levandulí nebo stepními trvalkami vytváří zahradu, která se dobře hodí do suchých lét a zároveň nevyžaduje mnoho péče.

Při jarní výsadbě dostane strom čas, aby se v klidu uchytil. Zároveň tak vzniká základ ovocné zahrady, která se nevzdá při další vlně veder.