Pitná voda v letadlech: co odhalila nová studie

Nové zkoumání kvality vody na palubách letadel naznačuje, že některé cestovní návyky možná stojí za přehodnocení.

Američtí vědci po tři roky nenápadně odebírali vzorky pitné vody u významných leteckých společností. Výsledky vyvolávají nepříjemné otázky o tom, co cestující skutečně pijí, když přijmou kávu, čaj nebo sklenici naplněnou přímo z kohoutku v palubní kuchyňce.

Studie zpochybňuje představy o bezpečné vodě v letadlech

Centrum pro potraviny jako medicínu a dlouhověkost uskutečnilo v letech 2022 až 2025 projekt nazvaný „Studie vody u leteckých společností 2026“. Prověřilo při něm pitnou vodu 21 amerických dopravců, od všeobecně známých aerolinek po menší regionální společnosti.

Vědci zkontrolovali desítky tisíc vzorků a každému dopravci přidělili skóre bezpečnosti vody od 0.00 do 5.00. Hodnota 3.5 a vyšší znamenala relativně bezpečnou vodu a zhruba odpovídala známce A nebo B. Při nižším výsledku by cestující měli pití vody z palubního systému zvážit.

Z 35 674 míst odběru vzorků vody bylo 949 pozitivních na koliformní bakterie a 32 vykázalo závažná porušení související s bakterií E. coli.

Koliformní bakterie často upozorňují na to, že se do vodního systému dostala kontaminace. E. coli obvykle pochází z fekálního materiálu a poukazuje na vážnější selhání hygieny. Ne každý její kmen způsobuje onemocnění, přesto nemá v pitné vodě letadel co dělat.

Mezi jednotlivými dopravci studie odhalila výrazné rozdíly. Některé velké aerolinky zřejmě své vodní systémy důsledně kontrolují, zatímco jiné za nimi značně zaostávají.

Které aerolinky dopadly nejlépe a které měly potíže

Mezi většími americkými dopravci vyniklo několik společností:

• Delta Air Lines: skóre 5.00 (A), podle studie s nejbezpečnější vodou na palubě.
• Frontier Airlines: skóre 4.80 (A), těsně za společností Delta.
• Alaska Airlines: skóre 3.85 (B), stále v kategorii „relativně bezpečné“ vody.

Na opačném konci žebříčku si vedly špatně i některé známé značky:

• American Airlines: skóre 1.75 (D).
• JetBlue: skóre 1.80 (D).

U několika regionálních dopravců byly výsledky ještě znepokojivější. Mesa Airlines získala 1.35 (F) a CommuteAir 1.60 (D), přičemž třetina jejích vzorků byla pozitivní na koliformní bakterie. Studie uvádí, že téměř všechny regionální aerolinky potřebují zpřísnit své postupy; výjimek je jen velmi málo.

Rozdíly v kvalitě mezi dopravci ukazují, že čistší voda za letu je dosažitelná, rozhodně ji však nezaručuje každá zakoupená letenka.

Proč je udržení čisté vody v letadlech tak složité

Obyvatelé měst se na zemi spoléhají na souvislou vodovodní síť, která vede z úpraven uzavřeným potrubím až do budov. Letadla takovou výhodu nemají. Každý stroj má vlastní malý vodní systém, který se na různých letištích doplňuje pomocí vozů a hadic.

V zákulisí tento proces obvykle vypadá takto:

• Vodárenské vozy nebo letištní zařízení naplní nádrže letadla z místních zdrojů.
• Voda pak zůstává v palubních zásobnících, někdy i dlouhou dobu.
• Potrubní síť ji rozvádí ke kohoutkům v kuchyňce, kávovarům a na toalety.
• Mezi lety může voda stagnovat, zejména u málo využívaných letadel.

Na systémy za letu působí změny teploty a tlaku i vibrace. Na vnitřním potrubí mohou vznikat drobné nerovnosti, kde mikroorganismy vytvářejí biofilmy – slizovité vrstvy, které bakterie chrání a ztěžují jejich vyplavení. Jakmile se biofilm usadí v nádrži nebo potrubí, běžné propláchnutí ho často nedokáže úplně odstranit.

Důležité je vše, co přichází s vodou do styku: pozemní zásobníky, hadice, spojky, letištní skříně i samotné nádrže letadla. Mikroorganismy se mohou uchytit v kterémkoli slabém místě tohoto řetězce. Pokud se nedodržují plány čištění nebo je nedostatečné školení personálu, riziko kontaminace prudce roste.

Předpisy existují, jejich vymáhání však bývá slabé

Ve Spojených státech stanovuje aerolinkám konkrétní povinnosti předpis o pitné vodě v letadlech, zavedený v roce 2011. Dopravci musejí vodu pravidelně testovat na koliformní bakterie a E. coli. Palubní nádrže musí dezinfikovat a proplachovat buď čtyřikrát ročně, nebo jednou ročně při současném měsíčním testování.

Podle studie jsou tato pravidla stále méně přísná než předpisy pro veřejné zásobování pitnou vodou na zemi. Agentura pro ochranu životního prostředí může aerolinky za závažná pochybení pokutovat, autoři však uvádějí, že k vymáhání pravidel docházelo jen zřídka. Cestující jsou tak více odkázáni na vnitřní normy a kulturu jednotlivých společností než na důslednou vnější kontrolu.

Předpisy pro vodu v letadlech tvoří záchrannou síť, ta má však viditelné díry, zvláště když jsou kontroly a sankce nečasté.

Mají se cestující na palubě vyhnout všemu připravenému z kohoutkové vody?

Vědci při pohledu na získaná data nemluví v náznacích. Jejich první rada zní: v letadle nepijte vodu, pokud nepochází z uzavřené lahve otevřené před vámi. Týká se to i sklenic „obyčejné“ vody doplňovaných v kuchyňce a vody podávané v opakovaně používaných džbánech.

Cestujícím také doporučují rozmyslet si horké nápoje. Káva a čaj se obvykle připravují z vody z nádrží letadla, kterou ohřívá palubní zařízení. Teplo snižuje mikrobiální riziko, ale nemusí zaručit úplnou bezpečnost, pokud byla voda na začátku silně kontaminovaná nebo se ohřev neprovádí rovnoměrně.

• Vyhněte se čaji a kávě připraveným z kohoutkové vody z palubního systému.
• Nedávejte si kostky ledu, pokud nevíte, jak byly vyrobeny a skladovány.
• Místo mytí rukou kohoutkovou vodou na toaletě použijte alkoholový gel s obsahem alkoholu alespoň 60 %, zejména před jídlem.

Palubní personál zpravidla nemůže přímo ovlivnit, jak důkladně se vodárenské vozy na jednotlivých letištích dezinfikují. Mnoho členů posádky se potichu řídí stejnými zásadami: nosí si vlastní lahve a pokud možno omezuje kontakt s palubní kohoutkovou vodou.

Jak sladit potřebu pít s praktickými omezeními

V kabinách letadel bývá nízká vlhkost, často pod 20 %, což vysušuje pokožku a sliznice. Cestující proto potřebují pít více než na zemi, zejména při dálkových letech. Doporučení „na palubě nikdy nic nepijte“ by bylo nereálné a zdravotně rizikové.

Většině cestujících pomůže snížit riziko několik praktických opatření bez zbytečné paniky:

• Projděte bezpečnostní kontrolou s prázdnou opakovaně použitelnou lahví a po kontrole ji naplňte u letištního pítka.
• Za letu požádejte o uzavřenou balenou vodu a zkontrolujte uzávěr.
• Pijte pravidelně po menších dávkách místo velkého množství najednou.
• Pokud máte citlivý žaludek nebo oslabenou imunitu, dodržujte tyto návyky přísněji.

Rodiče cestující s kojenci nebo batolaty mohou chtít být ještě opatrnější. Balená voda použitá k přípravě kojenecké výživy a k oplachování lahví a saviček omezuje pravděpodobnost zažívacích potíží během letu, kdy je lékařská péče hůře dostupná.

Jak jsou na tom evropské a další mimoamerické aerolinky?

Studie se soustředí na americké dopravce, a její žebříčky se proto nevztahují na evropské, asijské ani blízkovýchodní aerolinky. Vodovodní systémy letadel a postupy doplňování vody jsou si však po celém světě nápadně podobné. Letiště v různých regionech používají srovnatelné vozy, hadice i skladovací zařízení. Aerolinky všude čelí stejné kombinaci stagnující vody, tvorby biofilmu a složitých plánů údržby.

Pravidla pro vodu mimo USA se liší podle země a regionu. Některé dozorové orgány vyžadují pravidelné mikrobiologické testy, jiné více spoléhají na obecné normy pro veřejnou pitnou vodu a vlastní kontroly dopravců. Cestující zatím nemohou předpokládat, že let s mimoamerickou společností automaticky znamená čistší vodu. Po celém světě platí stejná jednoduchá pravidla: dávat přednost uzavřeným lahvím a omezit horké nápoje z kohoutkové vody.

Na ocasní ploše může být jiná vlajka, potíže s potrubím však zůstávají stejné: fyzikální vlastnosti vodních systémů ve výšce se na hranicích nemění.

Kam může další výzkum směřovat

Studie otevírá širší otázky, které přesahují rady jednotlivým cestujícím. Pokud některé aerolinky dosahují výborných výsledků, naznačuje to, že technologie a postupy pro trvale bezpečnou vodu za letu již existují. Rozdíl mezi nejlepšími a nejhoršími výsledky ukazuje spíše na rozhodnutí vedení, výši investic a priority organizací než na technickou nemožnost.

Možnosti zlepšení zahrnují častější dezinfekci nádrží, chytřejší čidla v potrubí letadel sledující kontaminaci v reálném čase a úpravy konstrukce vodárenských vozů a hadic, které omezí místa se stojatou vodou. Některá letiště už vodu testují při jejím doplňování do letadla; rozšíření těchto kontrol na další letištní uzly by mohlo zvýšit standardy v celých sítích.

Nejbezpečnější postup pro cestující zatím zůstává jednoduchý, i když trochu nepohodlný: přinést si nebo si vyžádat uzavřenou vodu, zvážit uklidňující šálek čaje a kohoutky v kabině používat k oplachování, nikoli k pití. Romantika kávy stoupající v páře nad mraky možná nezmizí, rozhodování o tom, zda ji přijmout, však bude snazší se znalostí toho, co dostupné důkazy říkají o vodě v zákulisí.